Vztek v roce 2022? Léčitel i učitel.

Hněv, vztek, naštvání, výbuchy budou v roce 2022 smyslu-plnější. Můžeme ho mnohem lépe přijmout a „využít“ prospěšně. U vysoce citlivých dětí tyto projevy bývají na denním pořádku.

Téma „neovládání emocí“ je jedním z klíčových u našich malých X-menů v poradně. Kolik dospělých /rodičů by chtělo znát tajné nástroje, jak děti „okamžitě uklidnit“... To by ovšem nezvládl ani zkušený jogín, slovy Jaroslava Duška, a navíc by to nebylo ani žádoucí.

Je třeba říci, že k nám nechodí děti, které se od rána do večera vztekají, naopak jsou během konzultací opravdu milé, bystré, dokážou se bavit o tom, co cítí a častokrát bývají i docela klidné. Já se tedy každým dnem přesvědčuji, že „chování je způsob komunikace“ a že tedy záleží na celém kontextu a hlavně na prostředí a přístupu. Protože vysoce citlivé děti přebírají informace z prostředí mnohem citlivěji a jejich nervová soustava je mnohem jemnější.  Navíc postupně zjišťuji, že právě vztek a hněv nejsou jen „negativními“ emocemi, které by neměly vůbec v lidském životě existovat a ideální by bylo prostě nějak vzteklé děti vypnout. Vnímám, že vztek je naopak důležitým faktorem pro získání vnitřního ohně, odvahy a síly. Ale že je sakra těžké se s tím naučit pracovat a že to chce opravdu píli a trénink.

Jak je to s tím vztekem u dítěte?

Je třeba ale říci, že k nám nechodí děti, které se od rána do večera vztekají, naopak jsou během konzultací opravdu milé, bystré, dokážou se bavit o tom, co cítí a častokrát bývají i docela klidné. Já se tedy každým dnem přesvědčuji, že „chování je způsob komunikace“ a že tedy záleží na celém kontextu a hlavně na prostředí a přístupu. Protože vysoce citlivé děti přebírají informace z prostředí mnohem citlivěji a jejich nervová soustava je mnohem jemnější. Je třeba si uvěodmit, že vztek pramení v neustále frustraci dítěte: něco se po něm chce, něco musí, něco nesmí. Proto REAGUJE a učí se tím. Navíc postupně zjišťuji, že právě vztek a hněv nejsou jen „negativními“ emocemi, které by neměly vůbec v lidském životě existovat a ideální by bylo prostě nějak vzteklé děti vypnout. Vnímám, že vztek je naopak důležitým faktorem pro získání vnitřního ohně, odvahy a síly. Ale že je sakra těžké se s tím naučit pracovat a že to chce opravdu píli a trénink!

Na vztek nechoďte s léky, vztek je léčitel

Vzteky samozřejmě zažíváme i my dospělí. Hněv prožívám naprosto pravidelně – zpravidla je příčinou frustrace, že není něco hotovo, že se neuskutečnilo něco, na čem jsme byli domluvení nebo když mám pocit, že mě nikdo neposlouchá a nevnímá. Naposledy jsem zažila, že jsem v důsledku celospolečenské situace cítila obrovský vztek, který mi nakonec v kombinaci s dalšími faktory spustil fyzické bloky v těle – především na dráze žlučníku (žlučník=vztek), což byla celkem jednoznačná psychosomatická příčina fyzických obtíží v těle. To pak samozřejmě nespraví ibalgin. Určitě tedy nedoporučuji léky ani u dětí. Doporučuji jít na to správným přístupem a naučit je, jak je vztek prospěšný, jak tím mohou získávat celoživotní zkušenosti. Je to určitě větší vklad do jejich života, než se učit něco potlačovat, vyhýbat se tomu, nevnímat sám sebe či za každou cenu „být hodný chlapeček a holčička“ a vyhovět ostatním.  Také vnímám jako podstatné vyjít ze své role oběti, že za můj vztek může výhradně okolí (rodina, kolegové, vláda😊). Rozvažováním nad tím, že jsme tvůrci svých pocitů a reality nám pomůže zpracovat si vztek uvnitř. Následně se vnější svět a situace jakoby samy od sebe začnou měnit: přijde nová paní učitelka, vznikne jiná možnost, naskytne se jiná příležitost, manžel něco udělá, děti jsou klidnější.

Vztek chrání náš vlastní svět

Líbí se mi přirovnání Jana Menděla, že hněv je náš bodyguard a že pomáhá vytvářet náš osobní prostor. Je to reakce na to, že nás někdo k něčemu tlačí, že nám něco nebo někdo nevyhovuje, že cítíme tlaky, přetlaky smyslových vjemů, nepochopení, neuznání našich pocitů, nevnímání našich jemných indicií. Je to faktor, který určuje, zda někdo nepřekračuje náš osobní prostor, naše hranice, nebo nás do něčeho netlačí.  Je to faktor, který nás žene dál, který nám dává sílu stát si za svým, udělat krok ke změně, k nastavení si svých hranic. Je tedy důležitou součástí našeho emočního vývoje. Má přímý dopad na naše zdraví. Protože pokud s ním neumíme správně zacházet, může nás jeho oheň spálit. Existují tři druhy reakcí na hněv:

• Exploze – výbuchy vzteku, který ničí okolí i toho, kdo vztek neřízeně prožívá
• Imploze – potlačování vzteku, který plíživě ničí toho, kdo vztek prožívá a vede k chronickým strachům a jiným onemocněním
• Zlatá střední cesta – přijmout vztek, uznat ho, nechat proběhnout celým tělem a pak udělat rozhodnutí – odejít, říct, udělat…

Zajímavé je, že přehnaný vztek dětí někdy právě odráží neschopnost jejich rodičů projevit svůj vlastní vztek a rozhořčení.  Jako by se malé děti snažily chováním dát najevo: „Mami, tak už konečně zakřič a vypusť to napětí“. Proto je jak pro děti, tak pro dospělé důležitá prevence.

Co dělat prakticky?

Často opakujeme, že to, co děti cítí, je v pořádku. Na fyzické uvolnění používáme vyklepávání částí našeho těla, bušení do hrudníku. Doma můžeme bušit do polštáře, u toho kopat, křičet sprostě, mít svůj „vztekající a sprostý koutek“. S dětmi předškolního věku svedeme polštářové bitvy. Existují i různá cvičení z čchikungu a nejrůznější dechové techniky a techniky vědomé pozornosti (mindfulness).

Co můžete čekat u nás v poradně?

Dětí se na začátku konzultace ptáme, kdy cítí vztek, co je rozčiluje. Některé děti pokukují po mamince, že neee, že ony se nevztekají, jako by se za to styděly. A pak z nich začne postupně vylézat, že ano, že přeci jen včera je něco rozhněvalo nebo je naštval spolužák.  Ptáme se, když cítí vztek, tak co se děje uvnitř a jak se projevuje navenek. Ptáme se pak, jestli jim jde vztek do ruky, do nohy nebo do hlasu. Tím se děti uklidní, vidí, že je v pořádku vztekat se a že se to dá nějak pojmenovat. Hrdě nám pak hlásí, kudy jimi vztek prochází a ještě se u toho zasmějeme. Odebíráme tak strašáka toho, že se jedná o něco neovladatelného. A při sezení se pak bavíme o tom, že ten vztek jako černý mrak můžeme odfouknout před tělo a rozpustit barevným mečem/světlem.  

Vztek má mnoho příčin

Je třeba uvést, že tedy příčin neovladatelného chování může být více, například raná traumata v dětství (deficit bazálních jistot), přetrvávající primární reflexy, zablokovaná krční páteř, oslabení prefrontálního kortexu, ale i zvýšená únava v důsledku nedostatku minerálů, horší kvality spánku apod. Proto se u nás při konzultacích snažíme odhalit příčiny a hravě a s radostí se situací něco dělat.

Technika

Představit si při vzteku, jak nám oheň zaplaví tělo až se rozhoří a pak se rozšíří mimo tělo. Můžeme si představit nějakou barvu a pak si představit a procítit, jak nám ten oheň jako zářivé světlo dělá obal kolem těla, který nás nabije odvahou a silou.

Hněv pomáhá k sebeúctě

Hněv není pohodlný, není příjemný, v kolektivu dětí jsou vzteklé děti opravdu velmi neoblíbené. Pojďme děti učit, že hněv můžeme měnit na odvahu a asertivitu a že nám dává vnitřní sílu. Nesmíme ho potlačit, popírat ani chrlit, je třeba se s ním naučit pracovat. Přijmout, respektovat a ovládat.  Pak se jako oheň stane dobrým sluhou. Pomůže nám v jakýchkoli situacích stát si za svým a kráčet životem sebevědomě a se sebeúctou.

10.1. 2022 Autorka: Mgr. Petra Laméa Poláková