menu

Prostor jako zdroj klidu pro děti i dospělé

Přemýšleli jste nad tím, proč někdy cítíte takový tlak, že se skoro dusíte? A nemusí to být zrovna v těsném uzavřeném prostoru nebo v přeplněné hromadné dopravě v létě.  Já jsem dospěla k tomu, že to bývá hlavně tehdy, když nám něco nebo někdo zabírá náš prostor.  PROSTOR – slovo mnoha významů😊.

O tom všem je i toto téma: sdílení ve vzájemném souladu, bez boje a prosazování své moci.  Prostor každého jako součást celku. V tomto blogu se nad tímto tématem zamýšlím a najdete zde inspirace, jak se můžete cítit lépe, které pak můžeme probírat osobně na konzultacích nebo na kurzech😊.

Pokud se nám totiž prostoru nedostává, cítíme většinou fyzické a psychické nepohodlí, někdy i napětí. Stačí pak málo a člověk bouchne navenek nebo vevnitř. Ono  se řekne: „Ovládej své emoce“…Pokud však napětí pramení právě z nedostatku prostoru, tak nás to systematicky vyčerpává a je to destruktivní nejen pro nás, ale i pro okolí.  Platí to pro nás dospělé, platí to i pro děti, které se u nás na konzultacích objevují a které nazýváme vysoce citlivé (vysoce vědomé).

Uvědomit si, kdy se cítíme dobře

Kdy se já osobně cítím dobře?

Uvědomit si, kdy se necítíme dobře

Necítím se dobře, když mi někdo prostor narušuje, tj. nemůžu to snadno ovlivnit:

Necítím se dobře, když

A taky se necítím moc dobře, když v mé blízkosti v uzavřeném prostoru

Řekla bych, že ten poslední bod se vztahuje právě na „zrychlené děti“, které pak můžou vytáčet učitele, rodiče a ostatní, kteří se jim věnují. Není se co divit, i učitelé a rodiče, potřebují svůj prostor. V tom případě se u dětí jejich touha po prostoru pro „svobodu vyjádřit se, podle toho, co mé tělo potřebuje“ dostává do konfliktu s potřebou učitelů/rodičů mít „prostor, kde je klid a tvůrčí energie“. Právě tady je pak namístě uvědomění, že obě potřeby jsou V POŘÁDKU a že PROSTOR každého z nás JE SOUČÁSTÍ CELKU. A tady přesně v tom vnímám to umění a mistrovství: vyrovnat se s potřebou prostoru bez bojů, stresů, s pochopením a s….nástroji, které mně osobně pomáhají.

Prostor a vysoce citlivé děti

Zajímavé je, že každé dítě má mít „prostor v srdci rodičů“, což je jedna z bazálních jistot (Pesso Boyden): to znamená, že byly v raném dětství a před příchodem na svět přijímány, s radostí očekávány atd. Pokud je tato jistota narušena, může to výrazně ovlivnit vývoj dětí. Dá se s tím ale pracovat přes různé techniky jako je EFT atd.

Prostor pro sebevyjádření historicky děti moc neměly a dalo by se říci, že to je jedním ze starých vzorců a programů. Svobodný projev se neslušel: „nedělá se to tady, nevzteká se, nezpívá se venku.“ Je totiž jednodušší z krátkodobého pohledu něco zakázat „ aby byl klid“, zatímco prostor pro debaty a nacítěním se na potřeby je časově náročnější. Ovšem samozřejmě z dlouhodobého pohledu a z pohledu společného podílení na CELKU, je právě ten druhý přístup velmi důležitý.

Prostor je jednou z klíčových věcí, které potřebují právě vysoce citlivé děti (neboli ADHD, hyperaktivní, ADD a jiné podobné)

Vadí jim, když jim ho někdo narušuje a nemusí to být fyzicky. Jsou citlivější a vnímavější vůči energiím a frekvencím. Vycítí ve vzduchu napětí, reagují, když je někde hluk, blikají zářivky, reagují, když na ně působí příliš mnoho vjemů, příliš mnoho hlasů, příliš mnoho úkolů. Vadí jim nespravedlnost ze strany dospělých. Unikají tak „energeticky“ z přetlaku prostoru do nekonečného prostoru Vesmíru, přírody.

Kde jsou děti zřejmě nejšťastnější a nejméně „otravují“?

Věděli jste, že hry na mobilním telefonu a počítači právě pomáhají vytvářet dětem prostor ? Prostor pro to  být kreativní, být samy sebou, zažívat nějaká dobrodružství, prostor, kde nemusí být pod dozorem dospělých. Pochopení, že tyto technologie poskytují dětem prostor být sami sebou jde samozřejmě ruku v ruce s komunikací o tom, co prostor na internetu znamená, bavit se o tom s dětmi, vyznat se v tom, koho sledují, ale dávat jim důvěru.

Prostor a celek

Nejde ale jen o to, že si každý bude bránit svůj prostor „ohněm a mečem“. Klíčové je, že když si sami začneme uvědomovat, kde se cítíme dobře, co nám dělá dobře, bude se měnit i svět kolem nás a prostoru se nám dostane, aniž bychom o to usilovali a tvrdohlavě za něj bojovali. Důležitou součástí je společná práce, společná tvorba. Každý by měl znát svou roli v rámci celku a i děti vedeme k tomu, aby společným dílem přispívaly. Společně zavedená pravidla, spolu-práce na čemkoli (udržování domácnosti, příprava jídla, plánování volného času, práce na zahradě, kutění a vyrábění, drobné opravy), rodinné rituály a společný prostor pro radostné chvilky v přítomnosti. Je to totiž o prostoru pro lásku a o prostoru v srdci. Naučíme se vytvářet prostor sami pro sebe, zároveň si však uvědomíme vytvoření prostoru, jehož jsme součástí. Ať už je to fungování v rodině, ve škole nebo v práci. Je takové vhodné zamyslet se, když je někde nepořádek, jestli nám to nezabírá náš prostor a co je za tím skryto /nevyřešená pracovní problémy, vztahy, finance). Nebojovat s tím, ale zamyslet se nad souvislostmi a příčinami.

Náměty a tipy jak na to?

Častokrát se právě vysoce citlivé děti potřebují projevovat tím, že ťukají nebo do něčeho bouchají, někde se točí – právě aby si vytvořily svůj bezpečný prostor. Nebo si dávají ruce na uši a sedí v koutku. Proto je ale důležité jim tyto potřeby:

Na konzultacích nabádáme rodiče, aby pomohli vytvářet dětem svůj prostor – zvolit si pořadí věcí, jak se jim budou věnovat, dát jen rámec určitých povinností, ale nechat dětem PROSTORkdy to udělají, nechat jim vytvářet si vlastní strategie. Vytvořit si svůj prostor pro ventilování emocí: vztekací koutek, sprostý koutek…Někdy toto stačí a chování, které vnímám jako způsob komunikace, se radikálně změní.

Z mé praxe cvičení Rolf jogy vnímám,že každý z účastníků si nejvíc dopřává právě prostor pro sebe: nechá děti doma a udělá si tu hodinku pro sebe. Při cvičení pak vytváříme v představách prostor v těle – pocity dlouhých nohou, dlouhých rukou, prostor mezi buňkami…

Praktické rady

„Představ si, že jsi nekonečná bytost – přesahuješ své tělo, přesahuješ místo, kde sedíš, přesahuješ dům, kde se nacházíš, přesahuješ celé město, zemi, Planetu, Vesmír…“

Dětem to jde velmi krásně a naučí se to brzy používat kdekoli a okolí si toho ani nevšimne.

Když tuto techniku natrénujeme, budeme se pa cítit lépe opravdu kdekoli, zklidníme se a začneme si pak i vytvářet naší realitu mnohem příznivější.

Proto tak krásně funguje učení venku, učení v radosti, v lehkosti a při pocitu, že si můžeme věci volit podle sebe a být za ně a tím i za svůj život zodpovědný.

Proto se tak dobře cítíme na dovolené, kde máme prostor být v přírodě a sami se sebou a sami sebou. A i když jste přes den na naplněné pláži, kde vedle vás někdo kouří a hlasitě hovoří, můžete „trénovat“ a  používat představu nekonečné bytosti nebo si ráno můžete nastartovat den a někde stranou si pořádně zakřičet, zazpívat, zatančit a naladit se.  Uvidíte, že příště se už kuřák ve vaší přítomnosti neobjeví a hudba bude méně hlasitá. Do běžného života si pak uvědomění přenesete. Uvědomění: že máme prostor dělat věci, tak jak chceme a jak cítíme. Že jsme ale také součástí celku a tudíž jsme si vědomí vyšších principů – spojení ze Zdrojem, zvýšení vibrací, jedna  Planeta, jedna příroda a její zákonitosti.


 
 
 11.7.2022, Autorka Mgr. Petra Laméa Poláková, konzulace